Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kontroverzní kašny: kumšt nebo kýč?

1. 08. 2010 14:25:57
Je čtvrtek 29. července 2010, půl deváté večer. Bára Špotáková se ve Španělsku připravuje ke svému bronzovému hodu a Plzeň odpočítává poslední vteřinky, které ji dělí od dvou velkých návratů − zdejší Viktorka se dočkala zápasu evropských rozměrů po takřka čtyřiceti letech, náměstí Republiky čekalo na své kašny třikrát tak dlouho. Zatímco zápas s Turky skončil remízou, střetnutí moderní architektury s historickým centrem města vnímá velká část místních jako jednoznačnou prohru.

Vzpomínám na své zděšení, když jsem před lety v novinách poprvé spatřila vítězný návrh kašen Ondřeje Císlera. Jakési pozlacené trubky inspirované údajně chrticí, velbloudem a andělem, tedy heraldickými figurami plzeňského znaku. To má být nějaký vtip? Nebyl. Stejně jako lidé v mém okolí, ani já nechápala, jak mohla odborná porota vybrat a radní po mírných úpravách následně odsouhlasit projekt, který tak významně změní tvář města, aniž by vzali v úvahu názor veřejnosti. Jedinou útěchou tak byla naděje, že se peníze potřebné k jeho realizaci (konečná částka se přehoupla přes 26 milionů Kč) nenajdou. Ale ony se našly.

Poslední týdny jsem se tedy usilovně připravovala na nejhorší a snad i proto mám nakonec dojem, že je výsledek o něco málo lepší než jsem čekala. Co víc, kašny samotné by se mi snad − s výjimkou velblouda − i líbily, jen kdyby stály někde jinde. Kdekoliv. Jen ne v historickém centru města, na náměstí, jemuž dominuje katedrála sv. Bartoloměje obklopená významnými stavbami a starobylými domy v čele s renesanční radnicí. Z každého pohledu na člověka dýchne plzeňská historie a moderní kašny působí uprostřed toho všeho jako pěst na oko, která vás udeří pokaždé, když se podíváte jejich směrem, což je vzhledem k jejich umístění dost často. Architekt a jeho příznivci tvrdí, že je to tak dobře. Prý je potřeba připojit se ke staletému obrazu náměstí a zanechat na něm i naši stopu. Opravdu ale musela být až tak výrazná?

Ano, i Eiffelovku chtěli ve své době bořit, a proto přenechávám odpověď na úvodní otázku dalším generacím. Až čas také ukáže, zda budou kašny větším lákadlem pro turisty než pro sprejery a vandaly, ale to by z pozlacených chrličů muselo místo vody téct pivo.

Možná si na tyhle kaňky na tváři Plzně časem zvyknu, kdoví. I tak pro mě ale zůstanou smutnou připomínkou toho, jak si ti nahoře dělají, co se jim zlíbí bez ohledu na názory těch, jež jim kdysi svými hlasy cestu vzhůru umožnili.



Chrtice








Velbloud
Anděl






























Fotografie: © LM

Autor: Lucie Melicharová | neděle 1.8.2010 14:25 | karma článku: 25.84 | přečteno: 5262x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Plzeň

Jana Mrázková

Od Billa k Bertovi, aneb zase u pokladny

Po krátkém, ne zrovna přesvědčivém, působení na pokladně u Billa, kde jsem nezvládla osmihodinové směny ve stoje u pokladny, jsem zakotvila (prozatím) u Bertíka. Tady mohu svých šest hodin na pokladně sedět, byť se svou

9.1.2018 v 18:37 | Karma článku: 22.56 | Přečteno: 660 | Diskuse

Liběna Hachová

Najdi pět rozdílů

Jestli někoho při čtení nadpisu napadlo, že bych snad chtěla zkoušet váš postřeh, pak máte naprostou pravdu.

20.12.2017 v 14:46 | Karma článku: 15.54 | Přečteno: 696 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

O Adventu bazén - navštíví jen blázen...

"Jde se do bazénu, uvidíš, jak po tom všemožném pečení pookřeješ." Zahlaholil na mě před čtrnácti dny můj manžel. A tak jsme v tomhle mlhavém předvánočním čase vyrazili.

12.12.2017 v 6:23 | Karma článku: 24.17 | Přečteno: 805 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Jak mě Advent letos málem minul

Pozvolna kanoucí slzy svítících hvězd na stromech podél zšeřelých ulic. Trhy na plzeňském náměstí s nezbytnou vůní opékaných klobás a svařeného vína. Vánoční strom s jesličkami. A děti natěšeně pobíhající sem a tam.

9.12.2017 v 19:56 | Karma článku: 23.79 | Přečteno: 369 | Diskuse

Ludmila Ibehejová

Není guláš jako guláš

Nemíním psát o guláši jako takovém. Receptů je habaděj. A vynikajících kuchařek ( kuchařů) pak celá dlouhá řada. Guláše jsou hodně často i vztahové. A někdy hodně, ale hodně zavařené. Přímo provařené.

9.12.2017 v 15:58 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 646 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2503
Plzeňanda milující francouzskou kulturu, ostrovní hudbu, italskou kuchyni, švýcarskou přírodu, řecké olivy a belgickou čokoládu.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.