Plzeňští rytíři z Kamelotu. Zleva J. Kaštovský, R. Štědronský Shejbal, J. Kříž, J. Untermüller, R. Říčař a B. Kotiš © Pavel Krivanek (DJKT)
Parodie na legendu o králi Artušovi, rytířích z Kamelotu, Svatém grálu, ale i zesměšnění muzikálového žánru jako takového. To vše - a ještě mnohem víc - je Monty Python’s Spamalot, který v české premiéře nově nastudovalo plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla. „Domnívám se, že jeho uvedení má pro historii našeho souboru stejný význam, jako mělo první uvedení Bídníků v roce 1992 pro celou českou muzikálovou scénu,“ prohlásil na adresu broadwayského hitu Roman Meluzín, šéf místního souboru operety a muzikálu, který se ujal i jeho režie.
Očekávání byla o to větší, že žádný z posledních muzikálových přírůstků do repertoáru DJKT (průměrný Hledá se muž: Zn. Bohatý!, všední Sliby chyby a katastrofální Dáma na kolejích) nijak zvlášť neokouzlil a pořádné oživení by tak bylo v druhém poločase divadelní sezóny potřebnější než sůl. Spamalot by takovou živou vodou být skutečně mohl, otázkou však zůstává, zda budou diváci schopni tento gejzír vtipů, skečů a chytlavých melodií docenit.
První vlnu rozruchu totiž vyvolalo již pouhé oznámení o jeho nastudování. Zatímco příznivci britského černého humoru zajásali, početnou skupinu návštěvníků plzeňského divadla volajících po návratu ke klasické operetě tato volba poněkud rozladila. Podobně rozporuplných reakcí se pak dočkáte i při samotném představení – z velké části publika sice sálá nadšení, ve zbylých tvářích se však zračí jisté rozpaky a chvílemi snad i pohoršení nad tím, co že se to na jevišti vlastně děje. Tahle porce syrové zábavy okořeněná pikantními narážkami zkrátka není pro každého tak lehce stravitelná.
Pro mě osobně ale dopadla plzeňská inscenace až nad očekávání dobře. Ačkoliv jsem byla původně vůči převodu filmu Monty Python and the Holy Grail na divadelní prkna dost skeptická, veškeré předsudky jsem hodila za hlavu hned během několika prvních pěveckých čísel. Spamalot je samozřejmě jiný, ale pobaví minimálně stejně dobře jako jeho filmová předloha. Obzvlášť vtipně se zdejší tvůrci vypořádali s „bojovými“ scénami, při kterých se některé z postav musí rozloučit se životem, nebo alespoň s některou ze svých končetin. Své kouzlo má i velmi netradiční konec představení. Výtku bych tak měla jen k závěrečnému přídavku – notoricky známá pohodovka „Always Look on the Bright Side of Life“ by si bývala zasloužila zaznít v originále podobně jako „Singin‘ in the Rain“ ve Zpívání v dešti.
Jako (doufejme) budoucí překladatelka však musím vyzdvihnout zejména práci Adama Nováka, který se vypořádal s adaptací muzikálu českému divákovi naprosto skvěle. Jeho úkol přitom nebyl vůbec snadný. Jak známo, interpretace vtipů a nejrůznějších kulturních narážek patří vůbec k tomu nejobtížnějšímu, s čím se překladatel potýká a texty Erica Idla vlastně nestojí na ničem jiném. Pokud znáte originální verze písní, občas vás něco za ucho trošku zatahá, ale i tak odvedl Adam Novák z mého pohledu obdivuhodnou práci, neboť se mu podařilo vše nejen trefně přeložit, ale zároveň i obohatit o typicky český humor. Letmá citace Romance helgolandské Jana Nerudy nebo zmínka obávané kritičky Jany Machalické jsou pak pověstnými třešinkami na muzikálovém dortu.
Z hudebního pohledu je dílko Erica Idla a Johna Du Preze koktejlem velice různorodých melodií inspirovaných slavnými operními, operetními, muzikálovými či disko hity. Jak orchestr, tak i herci se však s neustálými změnami stylu vyrovnali na výbornou a představení si jaksepatří užívají - hrají, zpívají, tančí i stepují jako o život. Příjemným oživením čtyřlístku místních stálic Jiřího Untermüllera, Bronislava Kotiše, Jana Kaštovského a Radka Štědronského Shejbala jsou hostující umělci. Kromě tolik opěvované muzikálové divy Dashy zaujme zejména Jan Kříž, jež je díky svému zpěvu, neodolatelnému francouzskému přízvuku i lehkosti, s jakou zvládá chození na chůdách, doslova nepřehlédnutelný. Většina herců se na scéně objeví hned v několika rolích, ale díky výrazně odlišným hereckým projevům a zejména nezaměnitelným kostýmům se nemusíte bát, že byste se ve hře nějak ztráceli. Navíc o děj nebo nalezení grálu (který je mimochodem mnohem blíž, než byste zřejmě čekali) tu jde až v druhé, ne-li další řadě.
Sečteno podtrženo, konečné rozhodnutí zda jít či nejít zůstává na vás. Pokud se řadíte do skupiny konzervativních diváků, pro které budova divadla zůstává neposkvrněným svatostánkem umění, nezachrání výsledný dojem z představení zřejmě ani vábnička v podobě hlasu božského Káji. Všem ostatním ale mohu s čistým svědomím doporučit, aby se nebáli přijít se královsky pobavit (a třeba si i zazpívat) na tak trochu jiný muzikál, na Spamalot. Stojí to za to.
Eric Idle, John Du Prez: Monty Python's Spamalot
Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni, premiéra: 6. 3. 2010 ve Velkém divadle
Překlad a české texty: Adam Novák, Režie: Roman Meluzín, Choreografie: Pavel Strouhal, Dirigenti: Pavel Kantořík nebo Jiří Petrdlík, Dramaturgie: Jiří Untermüller, Scéna: Daniel Dvořák, Kostýmy: Ivana Brádková, Sbormistr: Kateřina Studentová
Obsazení: Král Artuš - Jiří Untermüller, Sir Robin/1. strážce/Bratr Maynard - Radek Štědronský Shejbal, Sir Lancelot/Francouzský posměváček/Rytíř Ni/Kouzelník Tim - Jan Kříž, Patsy/2. strážce - Jan Kaštovský, Sir Galahad/Otec prince Herberta - Roman Říčař, Sir Bedevere/Matka Dennise Galahada/Concord - Bronislav Kotiš, Jezerní dáma - Dasha, Historik/Ještě žijící Fred/Francouzský strážný/Potulný zpěvák/Princ Herbert - Zbigniev Kalina nebo Jiří Urbánek, Hlas Boha - Karel Gott, Jezerní dívky (Company) - Soňa Borková, Lucie Zvoníková, Veronika Veselá, Kateřina Šildová, Jarmila Dycková nebo Martina Drbušková, Michaela Musilová nebo Martina Diblíková, Rytíři (Company) - Petr Dudás, Jan Kaleja, Martin Šefl, Petr Novotný, Martin Šinták nebo Milan Maláč, Pavel Tručka nebo Richard Ševčík, Sbor - Kamila Borovská, Kristýna Bečvářová, Simona Lebedová, Monika Opalecká, Mia Sudková Srncová, Mariana Zemanová, Milan Čtvrtník, Evžen Egler, Václav Kolář, Petr Potužník, Orchestr - Orchestr muzikálu a operety DJKT
Perex: © Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni