Anna Kareninová - Sotva mohu začít něčím jiným, než inscenací Slovenského národního divadla, která celý festival zahajovala. Představení, jež je u našich východních sousedů považováno za divadelní událost sezóny, lákalo na neobvyklou scénu a na Martina Hubu s Táňou Pauhofovou, zároveň ale děsilo svou délkou. Herecký koncert Zuzany Fialové v hlavní roli však za bolavá pozadí rozhodně stál.
Baťůžkáři - Stanové městečko jako na MFF ve Varech tu sice nevyrostlo, přesto si cestu na západ Čech baťůžkáři našli. A spolu s nimi i všudypřítomní novináři. Ono by to bez nich ani nebylo ono. Pro správnou festivalovou náladu je nezbytné uvolnit trošku dress code a cestou do hlediště absolvovat slalom mezi jejich objemnými zavazadly a fotoaparáty.
Civilnost - Po vstupenkách na obě reprízy Muže bez minulosti v podání Dejvického divadla se jen zaprášilo. Není divu...David Novotný, Tatiana Vilhelmová, Martin Myšička, Ivan Trojan, Martha Issová, Simona Babčáková a další v režii Miroslava Krobota, to je přece záruka kvality sama o sobě. Žádný z aktérů nezklamal, mnozí naopak mile překvapili neobvyklým civilním hereckým projevem a až nečekaně kvalitními pěveckými čísly.
Čtyři hodiny a patnáct minut - Tak dlouho trvalo vůbec nejdelší představení letošního ročníku, již zmíněná dramatizace Tolstého Anny Kareninové.
Deset - Přesně na tolika místech se hrálo. Kromě čtyř „klasických“ scén v prostorách DJKT a Alfy se letos proměnily v jeviště i železniční zastávka Jižní předměstí, plaský klášter, náměstí Republiky, Proluka, Peklo i areál bývalého pivovaru Světovar. Desítka zároveň ukrývá ještě jeden význam. Když za ni připíšete šest nul, dostanete rozpočet, s kterým letos pořadatelé festivalu hospodařili.
Euforie - Poslední týdny má Plzeň jeden důvod k radosti za druhým. Stala se městem kultury pro rok 2015, fotbalisté Viktorky vedou Gambrinus ligu a daří se i jejím Indiánům. Na vlně euforie se tak vezl i celý festival.
Fandíme divadlu - Slogan, který mluví za vše.
Goldflam - Se svým nezaměnitelným humorem a ironií nabídl Arnošt Goldflam divákům prostřednictvím Divadla v Dlouhé pohled do domácnosti Evy Braunové a Adolfa Hitlera.
Hlad a bída v Africe - Problémy černého kontinentu ukryté za černým humorem, ze kterého chvílemi až mrazilo, to byla Benefice Divadla Na Fidlovačce.
Chabá propagace, nulová invence - Minimálně v porovnání s předchozími ročníky tomu tak bohužel opravdu bylo. Pořadatelé se nepokusili trumfnout, nebo alespoň navázat na úspěch loňských spotů, místo toho je použili znovu. Stejné tváře se pak objevily i na plakátech a dalších reklamních materiálech. Škoda.
Improvizace - Ani sama představitelka naivní Alenky do poslední chvíle netušila, co si pro ni osud (tedy publikum Teatromatu) přichystá. Celá inscenace totiž funguje na principu divadelního automatu, ve kterém mají hlavní slovo diváci.
James Blond - Divadlo Alfa, jež se během prázdnin změnilo k nepoznání, nemohl reprezentovat nikdo jiný než blonďatý agent 007.
Koblihy - Chvilku to vypadalo, že je bude Saturnin spolu se svými kolegy z Divadla ABC po divácích házet, ale nakonec je jen mlsným zájemcům z řad publika rozdával. A pokud to snad někomu bylo málo, o chvíli později přišly na řadu lívance.
Lolitka - Příběh o následcích zakázané lásky rozehrál ve stísněném prostoru firemní kantýny Blackbird a dokázal tak, že k velkému divadlu není zapotřebí obří scéna, ani armáda herců.
Melody Makers - I jejich zásluhou byla iluze třicátých let, do kterých nás přenesl Saturnin spolu se „son capitaine“ Leopoldem Janským, dokonalá.
Nahota - Na prknech, co znamenají svět, se tentokrát objevila hned několikrát. Zřejmě nejkontroverznější podobu měla v provokativní polské adaptaci Čechovova Platonova, striptýzu přístupného i dětem se pak zhostila první česká loutková Blondgirl.
Obstarožní svůdník - Energický Petr Nárožný v roli Olivera, jenž se i ve svém pokročilém věku vrhá za každou sukní, ale přitom se jako čert kříže bojí jakéhokoliv závazku, je jedním z hlavních důvodů, proč se vypravit do Činoherního klubu na Smočkovu Lédu. Těmi dalšími jsou zejména Ondřej Vetchý a Dana Černá.
Plnoletost - MF Divadlo letos oslavil již osmnácté narozeniny. Snad mu jeho svěžest a mladistvá nespoutanost vydrží i v dospělosti.
Rozmanitost - Hlavní předností festivalu je ohromná různorodost jeho inscenací. Nenápadná, avšak pozoruhodná dílka současných autorů i alternativní tvorba se těší stejné vážnosti jako velkolepě pojatá zpracování klasiků. Pokud nejste na divadlo úplně alergičtí, nemohli jste si v programu nevybrat.
Říše pohádek - Do té zanesla diváky srbská Loď pro panenky a svět dospěláků se tak střetl s tím dětským.
Spamalot - Barvy domácích hájil především Monty Python’s Spamalot, nekorunovaný vítěz uplynulé divadelní sezóny v DJKT. Věčná škoda, že kvůli relativně brzkému začátku a vyššímu vstupnému nebylo vyprodáno jako obvykle.
Štěpnička - Jeho Raymond je od samého začátku zahalen tajemstvím. Občas nám sice dovolí nahlédnout do své minulosti, ale stejně nevíme, zda mluví pravdu. Možná dívku poznal a opak jen předstírá. Nebo se mu vzpomínky na ni opravdu podařilo úplně vytěsnit? Miloval ji? A pokud ano, proč ji opustil? A co když to všechno jen tak dobře hraje a je to prachsprostý pedofil, který se tehdy zkrátka nedokázal ovládnout? Dramatický výkon Jiřího Štěpničky vám - stejně jako celý Blackbird - doslova vyrazí dech.
Tenisová výměna sezóny - Kdo viděl, jistě chápe, že jsem nemohla volit jinak. Proti sobě tentokrát nestál Federer s Nadalem, ale Vasil Fridrich alias Leopold a Zuzana Norisová jako slečna Barbora. Hlavní zásluhy však patří míčku v podání Jana Meduny.
Východní Evropa - Mezinárodní ráz celému festivalu dodávají pochopitelně až zahraniční inscenace. Kromě Německa se letos do Plzně vypravili zástupci ze Slovenska, Polska, Lotyšska, Turecka, Maďarska a Srbska.
Workshopy a výstava divadelních fotografií - I letos během festivalu proběhlo hned několik workshopů a celý jeho průběh zaznamenávaly desítky profesionálních i amatérských fotografů. Odměnou za trpělivost návštěvníků bude příští rok výstava fotografií dokumentující minulý (tedy ten letošní) ročník.
Zvuk ticha neboli Sound of Silence - Jak sám název lotyšské inscenace naznačuje, jakékoliv obavy z jazykové bariéry nebyly na místě, během představení totiž nepadlo ani slovo. Jedinečnou atmosféru hippiesáckého doupěte z šedesátých let dokreslovaly jen melodie amerických písničkářů Simona a Garfunkela.
Žalář - Odvaha těch, kteří se nebáli sednout do rádoby autobusu, jenž je k překvapení všech nakonec přece jen dovezl až do Plas, byla odměněna prohlídkou tamního kláštera a následnou divadelní koláží z veršů a osudů slavných českých i světových vězňů.
Perex a videa: © www.festivaldivadlo.cz